Domů >> Cestujeme >> Deník z Kuby - díl 6. - Návštěva tchána

Deník z Kuby - díl 6. - Návštěva tchána

29. 1. 2015

Přijíždí pro nás jeep, který nás odváží do 40 kilometrů vzdáleného kempu na břehu mořské zátoky. Toto místo patří do rozlehlého národního parku Alejandro de Humbold. Příbuzný mé milé zde pracuje, a tak bezplatně vstupujeme do areálu kempu. Pár dřevěných chýší, palem a výhled na mořskou zátoku na nás působí dojmem pravého ráje. Chvíli se kocháme tímto místem a pak naskakujeme na loďku s několika turisty. Náš pádlující průvodce nás převáží ke skalnatému břehu, kde nám ukazuje několik zajímavostí včetně kolibřího hnízda. Dále projíždíme zátokou k jednomu z ostrovů, kde parkujeme v mangrovech. Průvodce nás provádí po ostrůvku, kde ochutnáváme několik místních plodů. Vede nás k ruinám domu, který ještě před kubánskou revolucí patřil tehdy zde žijící americké rodině. Zachovalé schody a podlaha svědčí o kvalitách tehdejších staveb, které se jen těžko dají srovnat s těmi dnešními. Po dopití několika kokosů opouštíme Robinzonův ostrov a vracíme se do kempu.

Zde po chvíli nasedáme na jeep a uháníme do města Baracoa, kde bydlí otec mé milé. Projíždíme mým nejoblíbenějším kubánským městem, kde jsem prvně potkal svou ženu a já vyhlížím další známé tváře. Kousek za městem projíždíme řeku Rio de Miel , na jejímž břehu bydlí můj nový táta (tchán). Vystupujeme, vcházíme do polodřevěného obydlí a zdravíme se s rodinou. Nezapomněli jsme cestou koupit flašku rumu, a tak se družíme, dokud není dopito.

V šest ráno nás budí hlasité kokrhaní a já začínám proklínat venkov. Kolem sedmé se kokrhání utišuje a my dospáváme, dokud to jde. Tedy do té doby než přijde známý našeho otce. Tento hlučný Holanďan sem jezdí již přes 20 let. Má kubánskou manželku a spoustu kubánských zlozvyků.

Vylézáme tedy z pokoje a zdravíme nového příchozího. Po chvilce dostáváme výbornou snídani doprovázenou místním kakaem, jenž hustotou připomíná pudink. Celý den se poflakujeme a k večeru dostáváme výbornou večeři v podobě rybího steaku, který byl naložen v kokosovém mléce. Večer vyrážíme do rušného centra. Nejdříve směřujeme do Casa de Trova. Takto nazvané místo najdete v každém turistickém kubánském městě. Je to místo, kde se hrají tradiční žánry. Kvalitní kapely, alkohol a taneční parket, přímo vybízejí k tančení. Bohužel je tu tak narváno, že popocházíme dále do domu kultury. Zde právě probíhá show s africkými kořeny. Několik Kubánců a Kubánek zde předvádí taneční kreace doprovázené dunící hudbou. Po chvíli začínají zapojovat i obhlížející dav a vše se začíná mísit v radostného hada kroutícího se sálem. My se ještě za střízliva nenápadně vytrácíme a míříme na místní disco-terasu. Je kolem deváté a tak jako jedni z prvních usedáme a sosáme první drink večera. Zrovna, když se začíná plnit terasa lidmi, přichází déšť. Všichni se smršťují pod čtyři plátěné stříšky a my máme tu smůlu býti zrovna na návětrné straně. Znamená to pro nás, že pokud nechceme být zmáčeni musíme namísto sezení stát. V postoji nám nezbývá než se nudit nebo tančit – tedy začínáme se vlnit pod vlivem prvních alkoholových promile. Po ustání deště a vysušení sedadel finálně usedáme a užíváme místní pravidelnou karnevalovou show. Po špektáklu se rozjíždí kubánské rytmy a s nimi i naše boky. Trsáme, dokud stojíme na nohou.

Dnes jdeme s Holanďanem a taťkou k řece. Tedy konkrétně o několik set metrů výše po proudu ke krásné laguně. Původně jsme zde chtěli grilovat sele. Počasí a lenost nás však přiměla k tomu, abychom jej upekli v pohodlí domova. Po luxusní koupačce nás tedy čeká hostina. Večer opět vyrážíme vstříc terase a další ještě zábavnější show. Jeden ze členů se dnes trochu předávkoval etanolem a tak kolem jedné odjíždíme ve dvou bicitaxi směrem k řece. Tu musíme s polomrtvolou přejít po mostě, který sotva přejde člověk za střízliva. Po dalších dvaceti minutách trmácení se tmou konečně dorážíme do postelí.

Země: 
Jak se ti líbil článek?: 
0
Zatím nehodnoceno